Září 2011

Jak být dospělá?

17. září 2011 v 13:08 | DiMonree


Toť otázka. K tomuto článku mě navedla jedna dívčina s docela podobným článkem jako tento. Vlatně se mu moc nepodobá.
Poslouchejte, odkrývám tajemství reality.

Dívka (14) měla jít ven se svou přítelkyní a chlapci podstatně staršími než je ona sama. Večer před setkáním jí přítelkyně sálodlouze popsala jak se má v blízkosti těchto starších chlapců chovat, prostě obecně, dospěle.
Už jenom tenhle výrok mi přijde dosti ironický bereme-li v potaz že je té dívce pouhých čtrnáct.
Nastal seznam případů ,,co dělat a jak se chovat"
1) kuř cigarety
2) nesměj se všemu
3) neber si an sebe nic barevného, působí to dětsky
4) oční linky jsou základ, působí dospěle
Když tohle všechno sepíšu, nezní to příliš dospěle. Zní to jako ,,udělej ze sebe přehnaně starší, někoho uplně jiného než jsi".

Později řekl naší dívce jeden z chlapců se smíchem v očích, že je malinká (nutno podotknout že je dívka malá fyzicky). Dívka se vykašlala na dospělost a začala se v klidu smát a cigaretu na kterou vubec chuť neměla, odmítla. Jestli teda ted berou chlapci dívku jako málo dospělou mohou se jít vycpat.
Dívka se přetvařovat nebude.
Dívka se bude smát s lidmi kteří se mají chuť smát s ní a kouřit, kdy se jí bude chtít.
Dívka nebude poslouchat ostatní, v tom co má či nemá dělat aby se jim zalíbila.
V tom spočívá její dospělost.
Rozhodovat se sama a být sama sebou.


C´est la vie.
TA dívka,
DiMonree

Ahoj, tady plešatý děda.

3. září 2011 v 16:45 | DiMonree
Píše se rok 1997.
( Sakra, to zní jako z dějepisu.) Tak jinak.

V jedném městě, nedaleko ..
( Je mi naprosto jasné že tohle vás nezajmá.)

Nikomu tady nejde o to, znát mě. Každému jde jednoduše o blog. Proto jsme tady.
Takže jmenuju se DiMonree. Jako Marylin Monroe plus začátek mého skromného jména, čili Di.
DiMonree. To proto,že chci aby mělo vše v mém životě smysl. Ať už jde o mé blogové jméno nebo cokoliv jiného.

Bloguju dva roky a nejsem zrovna pilná. Články přidávám kdy se mi zachce tzn. jednou po dlouhé době.
Nejlepší na blogu je, že prakticky nikdo neví kdo jste. Můžu být plešatý dědek a můžu vás přinutit myslet si že jsem sexy brunetka. A vy nemáte jinou možnost než mi věřit. Pravdou zůstavá že se mi podobá ta druhá varianta.

Jsem stydlivka, která si v tomhle virtuální světě opravdu libuje,právě proto že mě nikdo nezná ani nepozná. Můžu říct cokoliv a nemusím se bát že mi to zničí reputaci. Můžu říct svůj názor, když se mi nebudete líbit můžu vám to dát najevo a nemusím se bát že mě budete druhý den propalovat pohledem a že o mě rozšíříte nechutné drby.
Můžu být čímkoliv,
říct cokoliv,
chovat se jakkoliv.

Fajn na tom je také že když vám něco řeknu o jisté osobě, nemusím se bát že jí to řeknete. Můžu od vás čekat stoprocentní upřímný názor který by mi nikdo v mém okolí nedokázal říct.

Tohle je můj příběh. I když virtuální ale pravdivý.
Zůstanu tajemná.

Zůstanu prostě DiMonree.